SLOVA, KTERÁ SE NEŘEKNOU, SE NEVYŘČENÁ VRACÍ 

Klientka, jejíž abstinence začala před rokem převozem na záchytnou stanici a pokračovala léčbou závislosti, měla po roce sen, ve kterém se ocitla znovu na záchytce.

Sen – Jsem na záchytce a na vedlejším lůžku je muž, který pořád mluví. Jdu zaklepat na sestru, že to je hrozný, ať ho dají pryč. Sestra přes okénko ve dveřích říká, že to nejde, že je to můj otec a tak tam musí zůstat.

S klientkou jsme pojmenovaly význam snu: otec jí mluví stále do života, přestože je již mrtvý. Klientka si uvědomuje, že v přítomnosti otce měla vždy strach, aby neudělala něco špatně a ten pocit má i v současné době.

Požádala jsem klientku, aby se vrátila do snu a aby ho dokončila tak, aby se postarala o svoji spokojenost.

Klientka nejprve chtěla utéct oknem, ale okno nenašla a zároveň jsme pojmenovaly, že útěk není dlouhodobým řešením jejího vnitřního hlasu, který jí říká, že něco dělá špatně.

Nabízím klientce rozhovor s otce.

Oba v imaginaci pláčou. Klientka si připouští, že jí otec chybí. Z rozhovoru vyplývá tendence být tu pro otcovy pocity, tak jak to dělala celé dětství. Klientka měla možnost sdělit otci, co cítí, oddělit se od otcova vlivu, vyjádřit, že jí otec chybí, převzít zodpovědnost za svůj život, říct otci, že se o sebe postará. V ten moment klientka stále se zavřenýma očima, v údivu a s úlevou říká: On odchází.

Po té, co klientka sdělila otci vše, co měla na srdci, mohl otec odejít. Na symbolické úrovni propustila mrtvého otce, jehož vliv v jejím životě byl stále přítomný.