CESTA Z TRAUMATU  S klientkou jsme zpracovávaly trauma z napadení. Díky řízené imaginaci měla žena možnost shlédnout vzpomínku pomocí pozorovatele a promluvit v obraze s pachatelem v bezpečném prostoru, který jsme zajistily tím, že umístila pachatele za plexisklo. Podporou jí byl průvodce, který v těžkých momentech říkal jak dál. V celém procesu byly důležité tyto momenty: 1. Vidět, že i pachatel má strach. 2. Neodpouštět čin samotný, ale odpustit duši pachatele a přenechat mu následky tohoto činu. 3. Odpustit sama sobě, že měla nárok na své mladší já, aby situaci bývalo zvládlo jinak, aby se například bránilo. 4. Uvědomění, že si nezasloužila (nezapříčinila) to, co se stalo. 5. Závěrečný obraz, který byl důkazem léčivého procesu, ve kterém se vnitřní stísněný prostor proměnil v prostorné místo a srdce původně červenomodré, začalo zářit. V práci s traumatem je třeba dbát na to, aby klient znovu neprožíval retraumatizaci. Na tento proces se klientka připravovala několik sezení pomocí podpůrných technik, které umožnily nejprve posílit vnitřní zdroje. Správně vedený proces je i přes těžké téma darem. Děkuji za odvahu této ženy podstoupit s důvěrou Cestu.

ZPÁTKY DOMŮ  V domácí hospicové péči jsem přijela k paní, která sdělovala, že chce už zemřít a zároveň má strach, bojí se být sama, manžel musí být stále u ní. Zeptala jsem se jí, zda pocit osamění zná z dětství? Rozplakala se, že prý ano, že maminka se k ní nechovala hezky, často ji fyzicky trestala. Požádala jsem pacientku, aby se vrátila do domu kde vyrůstala a vzala tu malou na bezpečné místo, které pro ni vytvoří. Bylo obdivuhodné sledovat s jakým odhodláním pacientka ve stavu odcházení, dokázala procházet těmito obrazy. Vytvořila bezpečné místo a slibila té malé, že tu bude pro ni. Pak jsem ji požádala, aby nechala přijít do zahrady průvodce, který ji bude provázet na nynější cestě. Paní se rozplakala, spatřila svoji mrtvou babičku, u které vždy cítila péči, když tam pro ni matka nebyla. Požádala jsem pacientku, aby babičku poprosila o provázení na cestě, kde teď je. Babička souhlasila a pacientka se uklidnila, její vnitřní moudrost ji poslala toho nejkompetentnějšího průvodce. Ve chvílích, kdy tělo odchází, vzniká prostor pro duši. V případě této ženy se podařilo vrátit se k dětské bolesti, ošetřit ji a dostat do kontaktu s obrazem babičky, který nesl kvality péče, laskavosti i někoho, kdo již umíráním prošel.

KDO JE TADY NEPŘÍTOMNÝ?  Klientka jako zakázku pro stavění konstelace uvedla obavu o 16 letého syna, který se jí zdá, jako by byl “nepřítomný”. V systému je postavena matka (klientka), otec, dcera a syn. Syn se dívá z rodiny ven, nevnímá ostatní. Matka se dívá jen na syna, nevnímá muže a dceru. Vychází najevo, že matce zemřel v dětství bratr, na kterého se její rodina snažila zapomenout. V okamžiku, kdy je mrtvý bratr vrácen do systému, je uznáno pouto mezi jím a klientkou a je mu dáno místo v srdci klientky, se syn dívá na své blízké a poprvé je opravdu vidí. Je patrné, že syn pro matku zastupoval mrtvého bratra a že jeho “nepřítomnost” upozorňovala na nepřítomnost mrtvého, který byl zapomenut. Když mrtvý dostal místo, které mu náleží v přítomnosti (tj. v srdci klientky)proměnila se i synova “nepřítomnost” v přítomnost.        

SLOVA, KTERÁ SE NEŘEKNOU, SE NEVYŘČENÁ VRACÍ  Klientka, jejíž abstinence začala před rokem převozem na záchytnou stanici a pokračovala léčbou závislosti, měla po roce sen, ve kterém se ocitla znovu na záchytce. Sen – Jsem na záchytce a na vedlejším lůžku je muž, který pořád mluví. Jdu zaklepat na sestru, že to je hrozný, ať ho dají pryč. Sestra přes okénko ve dveřích říká, že to nejde, že je to můj otec a tak tam musí zůstat. S klientkou jsme pojmenovaly význam snu: otec jí mluví stále do života, přestože je již mrtvý. Klientka si uvědomuje, že v přítomnosti otce měla vždy strach, aby neudělala něco špatně a ten pocit má i v současné době. Požádala jsem klientku, aby se vrátila do snu a aby ho dokončila tak, aby se postarala o svoji spokojenost. Klientka nejprve chtěla utéct oknem, ale okno nenašla a zároveň jsme pojmenovaly, že útěk není dlouhodobým řešením jejího vnitřního hlasu, který jí říká, že něco dělá špatně. Nabízím klientce rozhovor s otce. Oba v imaginaci pláčou. Klientka si připouští, že jí otec chybí. Z rozhovoru vyplývá tendence být tu pro otcovy pocity, tak jak to dělala celé dětství. Klientka měla možnost sdělit otci, co cítí, oddělit se od otcova vlivu, vyjádřit, že jí otec chybí, převzít zodpovědnost za svůj život, říct otci, že se o sebe postará. V ten moment klientka stále se zavřenýma očima, v údivu a s úlevou říká: On odchází. Po té, co klientka sdělila otci vše, co měla na srdci, mohl otec odejít. Na symbolické úrovni propustila mrtvého otce, jehož vliv v jejím životě byl stále přítomný.    

ČERNÁ DÍRA  Nevědomí mluví řečí symbolů, symboly přinášejí zprávy z nevědomí. Klientka během terapie zmínila, že její matka je jako černá díra, která vše pohltí. Požádala jsem klientku, aby si zavřela oči, představila si tuto díru a položila ji otázky. Klientka se ptala: 1. Co ode mě chceš? 2. Proč zrovna ode mě? Pak jsem klientku požádala, aby se stala černou dírou a odpověděla. 1. Chci tvou pozornost, ale i když ji dostanu, nikdy nebudu mít dost. Chci uznání. 2. Protože s tebou je to jednoduché, jsi stále k dispozici. Klientka získala vhled čím přispívá do této dynamiky. Dále informaci, že matky prázdnotu nelze zaplnit pozorností druhého člověka. A dále, že uznání je tím, co může dát, přestože bude držet hranice. Je těžké přijímat od matky, která je pohlcující a přesto pouhé držení hranic bez uznání matky, dceru udržuje v energii odmítání. Matka je život a tam kde je jen odmítání, neproudí přijímání, neproudí život. Dialog s černou dírou ukázal další směr terapie a úzdravy.

NIKDY NEBUDU JAKO OTEC  40 letý muž přišel do terapie s depresí. Měl dvě práce, dům na hypotéku, ženu a 3 děti, kterým se ve volném čase maximálně věnoval. V dětství jeho otec opustil rodinu, byl opakovaně nevěrný, zadlužený, syna nevídal. Vychovávala ho jen matka. Ve svém dětském zranění udělal závěr: nikdy nebudu jako otec. Odtud pramenilo jeho přetížení, jeho deprese, ale i poměr s jinou ženou, kterým přetížení kompenzoval, ač u svého otce nevěry odsuzoval. Co odmítáme, to sílí. V terapii se podařilo předsevzetí: nikdy nebudu jako otec, nahradit větou, která vystihovala jeho pocit ukrytý pod vztekem: TATI, CHYBÍŠ MI. To umožnilo rozproudit lásku namísto agrese, přijímání namísto odmítání, uvolnění namísto napětí. V současné době klient ukončil poměr, našel si lépe placenou práci a především již svým dětem nevynahrazuje to, čeho se jemu nedostávalo a tím nepřetěžuje sebe ani je. Prostě je jen “dobrým a spokojeným otcem” namísto 120%      

TATI JÁ TĚ ZACHRÁNÍM  Klientka se po rozvodu ocitá ve vztazich, kde tak jako v manželství má pocit, že se k ní muži nechovají hezky, přestože ona se snaží. Rozkrýváme dynamiku: Klientka je pečující, dostává se do mateřské role. Má pochopení pro chování mužů, stará se o jejich potřeby, na sebe zapomíná. Když toto nahlíží, začíná upřednostňovat sebe, vnímá partnera reálně a chce ze vztahu odejít. V ukončení ji bráni lítost, že muž zůstane sám, opuštěný. Odkud zná tuto lítost? Celý život ji bylo líto otce, kterému v dětském věku zemřela maminka. Napojila se na jeho smutek a učila se být mateřská. Nabízím, aby si představila otce a řekla mu: Tati já tě zachranim. Cílem je prožít absurditu a tíhu tohoto předsevzetí. Klientka chytá větu tak, jak to cítí a říká: Tati já tě podržím. Ve chvíli, kdy to nahlas vysloví, cítí, že v tom není prostor pro ni a její život. Pláče a cítí soucit se sebou. Nabízím, aby si představila obraz, jak po-drží otce. Padá k zemi, otce to šťastným nedělá. Rozkrytí dynamiky toho co v rodině působí, lítost vůči mužům, mateřská pozice ve vztazich a procítěni absurdity a tíhy skrytého předsevzetí, pomohly klientce tento vzorec opustit. Nahradila lítost soucitem, který vždy začíná soucitenim se sebou.    

MUSÍM TĚ ZABAVIT  Klientka přišla s tím, že se cítí přetížená aktivitami. Neumí si odříci společenské dění a přitom je vyčerpaná. Opakem tohoto stavu je klid. Co cítíte, pokud byste měla zůstat v klidu? Prázdnotu. V dětství odešel otec klientky k jiné ženě. Klientčina matka v dětství prožila ztrátu otce, který zemřel, cítila prázdnotu. Před touto prázdnotou se snažila dceru ochránit a tak ji stále zabavovala, i přestože se dcera s otcem dál vídala. Předala tak dceři informaci, že klid je prázdnota. Klid není totéž co prázdno a dcera nemusí prožívat to samé co matka. Pod vlivem svých dětských zraněních na děti přenášíme svá traumata a zatěžujeme je tím, co je naše. Terapie je cestou jak toto rozpoznat, vzít si zpět co předávám a je to jen moje a nebo vrátit co mi nepatří a přesto to nesu. Osvobodit sebe i své blízké.        

MILENKA Imaginace je další terapeutickou metodou, kdy terapeut jako průvodce vede klienta k setkání se se svým vnitřním světem, s vnitřní moudrostí. Tak se lze setkat se silovým zvířetem, vnitřní milenkou, vnitřním dítětem, moudrým starcem, animou či animem. Je možné vejít v dialog s těmito částmi, získat od nich cenné informace, rady, dary i směr dalšího učení. Například vnitřní milenka jedné klientky ukázala, že k ní žena zatím nemá přístup a že se ji dá poznat, pokud se o ni začne zajímat. V tu chvíli, kdy klientka projevila zájem, dala jí milenka poznat energii, která ženě chybí v kontaktu s muži . Klientka vnímala, že její vnitřní milenka je ženou, která je dobývána. Tato energie byla u klientky zablokovaná, byla naučená být pro otce kámoš. Díky setkání s vnitřní milenkou se začalo probouzet její ženství, doposud byla více v mužské energii. Na závěr dostala od této své části darem květinu. Imaginace je tvořivý proces, který umožňuje objevit naši vnitřní krásu a moudrost.        

BUDU V TOM S TEBOU MAMI  Klientka přišla do terapie se zakázkou Nevím kdo jsem… Mapovaly jsme jednotlivé oblasti jejího života. Z vyprávění bylo patrné, že je silně propojena s pocity své matky. Matka klientky byla jako dítě týraná, umístěná do dětského domova. Totéž se jí opakovalo ve vztazích s muži. Vůči své dceři obětavá, avšak emočně trpící a odpojená od své síly. Klientka až mateřským způsobem chrání matku, naučila se rovněž obětovat se. Podařilo se pojmenovat, nahlédnout a následně zpracovávat přesvědčení: Budu v tom s tebou mami. Přes toto přesvědčení si klientka nedovolila žít svůj život a být šťastná. Takto působí láska dítěte. Dítě je věrné rodiči v jeho utrpení a má pocit zrady, pokud by si dovolilo být šťastné. Vycítí, co rodiči chybí ( v tomto případě matka matky) spojí se s trpící částí a tuto roli supluje. Je to z lásky, avšak tato láska, jak říká Bert Hellinger, je slepá. Původní zakázka Nevím kdo jsem, byla důsledkem této dynamiky, ale také cestou k sobě. Úzdrava spočívá v respektování matky osudu i s utrpením, které matka prožívá, vrácení se do role dítěte z mateřské pozice a vnitřního souhlasu mít to jinak s vědomím, že matku činí šťastnou, když je dcera šťastná.    

ZACYKLENÍ Zacyklení je opakující se chování a s ním opakující se důsledky. Tak se například můžeme znovu a znovu ocitnout ve vztazích, kdy se obětujeme, přitahujeme tak partnera, který je závislý, agresivní nebo manipulatvní a znova se ocitáme v roli oběti. Zacyklení je stav, kdy rozumem chápeme, že není dobré po ukončení vztahu s alkoholikem znovu začít vztah s člověkem, který “trochu více” pije, a přesto po čase zjišťujeme, že přesně to jsme opět udělali. Dobrým příkladem zacyklení je vztah, kdy jeden z partnerů reaguje na ublížení (rozuměj chování jiné než od druhého očekával), ukřivděním. Bývá časté, že druhý z partnerů je naučený z dětství přizpůsobit se manipulaci ukřivděného rodiče, nyní partnera a plnit jeho očekávání. Výsledkem je nikoliv laskavá pozornost, po které ukřivděný partner touží a dětsky jí vyžaduje, ale pouhé přizpůsobení se, plnění toho, co je vyžadováno. Ukřivděný tak nedostává po čem touží, čímž se křivda posiluje a prohlubuje. Partner zvyklý přizpůsobit se je přetížený, což se může projevit alkoholismem, nevěrou či nemocí. Jediná cesta jak přerušit zacyklení, je porozumět svým potřebám, nahlédnout chování, jakým je dosahujeme a převzít za toto zodpovědnost. Ukřivděný musí rozpoznat, kde vznikla křivda, která nesouvisí s partnerem, jaká potřeba se za tímto pocitem skrývá a jakým způsobem tuto potřebu naplnit tak, abychom nezůstávali v dětské pozici. Ten, kdo se přizpůsobuje, musí rozpoznat, kde tento návyk vznikl, co mu přináší a převzít zodpovědnost za to, co tím vytváří. Výsledkem je dospělost, svobodná volba a zralá láska.      

SKUPINOVÁ TERAPIE Jde o práci v kruhu, kde je ideálně 8- 12 účastníků. Kruh je tvar, v němž jsou si všichni rovni, jen mají jiné role. Skupina je silným nástrojem pro vzájemné učení se naslouchání, partnerské komunikaci a porozumění tomu, v jakých interakcích se ocitám a proč. Skupina je mikrosvět. Prezentuje vzorek společnosti, a tak to, co se nám děje ve skupině, je odrazem toho, jak to máme s okolním světem. Skupina je zrcadlo. Výhodou proto je, že v bezpečném prostoru dostáváme zpětné vazby od ostatních, které můžeme zároveň zpracovávat, což je v běžném životě většinou nedostupné, pokud již mi sami toto ještě neumíme. Zároveň je podporující slyšet, že i ostatní mají podobné pocity a svá témata. Jedním z pravidel skupinu je: kolik toho přineseš, vložíš, tolik si toho odneseš. Skupina má svoji historickou tradici, napr. Poradní kruhy indiánů.    

PÁROVÁ TERAPIE  Pár přišel do terapii v době narození druhého dítěte. Muž udával jako zakázku přecitlivělost ženy. Při bližším prozkoumaní se ukázalo, že přecitlivělost ženy, je jen důsledkem přetížení muže, který dlouhodobě zastupuje pro svoji matku partnera. Důležitým momentem bylo, když muž poprvé mohl slyšet a porozumět, že připomínky jeho ženy jsou motivovány strachem o něj a tedy i projevem lásky, který mu v poslední době chyběl. Muž byl odkázán do individuální terapie. Měla jsem pocit, že párová terapie by na něj kladla další nároky, že nyní potřebuje pytel, který táhne, spíše odkládat a zpracovávat. Párové sezení pomohlo díky bezpečnému prostředí a dobře položeným otázkám manželům nahlédnout na motivy jejich chování a vliv původních rodin, zároveň oba vnímali, že za domněnkami a špatnou komunikací je skutečný zájem jeden o druhého. Původní zakázka “ žena má problém”, se proměnila v podporu pro muže, kterému se ulevilo už tím, že si připustil své dlouhodobé přetížení.    

ZÁSTUPCE  Zástupce v rodinném systému je člověk, který aniž by o tom věděl, zastupuje pro někoho blízkého osobu, kterou blízký ztratil, nebo která byla vyloučena z rodiny. Důsledkem je, že zástupce cítí pocity, kterým nerozumí, neví kde se berou. Tato dynamika je většinou skrytá všem zúčastněným. Klientka popisovala problematický vztah s manželem, oba jsou nespokojení, muž řeší krizi alkoholem. Žena je o 10 let starší než muž. Podle dynamiky jejich vztahu, se nabízela otázka, zda v její rodině někdo zemřel za zvláštních okolností? Ano, klientky bratříček zemřel, když mu bylo 6 let. Z vyprávění bylo patrné, že jí celý život chybí. Bratríček byl o 10 let mladší, tak jako její muž, což paní nedala doposud do souvislostí. Hypotéza, že pro ni muž zastupuje bratra a tím vznikají problémy mezi partnery, se potvrdila ve chvíli, kdy paní dál vyprávěla o bratříčkovi a jen tak mimoděk řekla jeho jméno, které bylo stejné jako jméno jejího muže. Při další práci s klientkou se hypotéza potvrzovala a podařilo se tak pomocí konstelací srovnat vztah k mrtvému a tedy následně i k manželovi. V konstelaci měla zásadní význam věta pronesená k manželovi: “Viděla jsem v tobě někoho jiného.”      

CESTA Cesta je další terapeutickou metodou, kterou je možné dostat se do přímého kontaktu s vnitřní moudrostí. Metodu vytvořila Brandon Bays, díky ní si vyléčila nádor, symptom jejího dětského traumatu. Cesta je hlubinný léčivý proces a pro mě jako průvodce je darem být přítomna tomu, kam cesta klienty zavede. Na tuto cestu vám vaše vnitřní moudrost dá rádce. Rádce může mít různé podoby. Vnitřní moudrost vynese na světlo z buněčné paměti vzpomínku, kterou je třeba v tuto chvíli léčit. Léčebný proces se odehrává u imaginárního táborového ohně, symbolu bezpečí a lásky. U tohoto ohně jste vy, rádce a vaše mladší já ze vzpomínky a v tu chvíli začíná léčení. Terapeut vás tímto procesem provede a v závěrečné fázi dochází k odpuštění duši toho, kdo bolest způsobil. Naše vnitřní moudrost nás nepustí a nelze odpustit, pokud se nestalo vše potřebné a tak jsem se několikrát s klienty vracela k ohni, kde rádce pomohl rozklíčovat, co je ještě důležité vyslovit, udělat, pochopit. Cesta je krásný hlubinný léčebný proces, po němž naše buněčná paměť dostane novou informaci, která působí směrem k uzdravení.    

TROJÚHELNÍK  Klientka je ve vztahu, kde partner s nímž má dítě, udržuje nezávazné flirty s jinými ženami. Opakovaně jí nabízí, zda by nechtěla zvážit polyamorní vztah. Klientku to trápí a nerozumí tomu proč se to děje, proč v tomto vztahu zůstává a dělá, že jí to nevadí. Vyšlo najevo, že tento trojůhelník není v jejím životě jediný, že již od dětství se ocitá v trojůhelníku se svými rodiči, kde slouží jako jejich prostředník. Pro každého z nich, protože si navzájem nejsou partnery, zastupuje blízkou osobu, stojí na místě partnera. To došlo tak daleko, že se ocitla v dalším trojúhelníku se svojí matkou a její první láskou. Matky láska se po letech vrátila do života matky a dcera s matkou udržuje toto tajemství. Zároveň je jí líto otce. Z příběhu je patrné, že trojúhelník v jejím partnerském vztahu je důsledkem rodinného zapletení a že je důležité začít ho řešit na místě, kde vznikl, tedy v původní rodině. Klientka si stanovila hranice v kontaktu s rodiči, v konstelacích se postavila do pozice dítěte, která ji přísluší. Ponechala matce zodpovědnost za vazbu s první láskou a tím se vyvázala z lítosti vůči otci, s vědomím, že je zde jen dítě. To ji umožnilo lépe vnímat sebe, své hranice a potřeby a to i v partnerském vztahu, změnil se její způsob komunikace s partnerem a není již k mání pro trojúhelníkovou dynamiku. Postarala se tak v terapii o svůj díl zodpovědnosti za to, co ji v partnerském vztahu trápilo.      

SVOBODA Svobodu přináší přijetí skutečnosti takové, jaká je. Především přijetí otce a matky takových, jací jsou. Dokud s rodiči bojujeme, nebo jim sloužíme, pak nejsme svodní.    

ANO Každé ano dává sílu. Ano životu Ano smrti Ano mým dětem a jejich volbám Ano dávným láskám Ano tomu co citim Ano jsem v pořádku taková jaká jsem Ano i ty jsi v pořádku takový jaký jsi Ano i tvému Ne Ano každému rozhodnutí bez posuzování Ano chybám, které přináší poznání Zkus říct ano tomu, co odmítaš.  

VĚTY, které LÉČÍ těžkosti našich DĚTÍ:: Taky jsem to tak měl/a. Nebude mi vadit, když budeš jako tvůj otec/matka. I když jsme se rozešli, zůstáváme rodiči. Miluji v tobě tvého otce/matku.  

TOUHA pomáhat Touha pomáhat vychází z přesvědčeni, že je zde někdo, kdo je malý a slabý a my, že jsme velcí a silní. A také z přesvědčeni, že něco je špatně. Tento postoj oslabuje oba zúčastněné. Představ si blízkou osobu v krizi. A nyní si představ, ze její duše přesně ví, jak smysluplná je pro ni tato krize.    

KONFLIKT  Klientka potřebovala řešit pracovní konflikt s kolegyní, po které přebírala projekt a přišlo jí, že se kolegyně chová povýšeně a zbytečně převzetí komplikuje. Pracovaly jsme s metodou, která umožňuje podívat se na konflikt ze 4 různých pozic. Při této metodě klient prochází pozicemi opakovaně, až dojde k porozumění, ukáže se pohyb, který přináší rovnováhu. V případě této klientky nerovnováha souvisela s potřebou uznání, která je jedním z řádů, o který je v kolektivech třeba dbát. Tímto řádem je uznání toho, kdo projekt vytvořil a vedl a až pak se může novému pracovníkovi na převzaté pozici dařit. Poté, co klientka uznala práci své kolegyně, nastalo zklidnění a rovnováha v systému. Stačila jedna věta, která konflikt rozpustila.    

MOUDROST TĚLA V poslední době jsem se setkala s několika ženami, které prošly ztrátou blízké osoby a stěžovaly si na psychosomatické obtíže: třes, bušení srdce, bolesti zad. Krom ztráty blízké osoby bylo z příběhů patrné, že jsou zde dlouhodobá témata, která truchlení prohlubují a truchlení se tak stává komplikovaným namísto přirozeným. Okamžik ztráty otevřel staré rány, odkryl pocit opuštění a nahromaděný stres. Namísto obav z těchto nepříjemných projevů a snahy se jich zbavit, jsem klientkám nabídla opačný přístup a sice, aby v okamžiku, kdy se srdce rozbuší, položily na něj dlaň a poděkovaly mu, že k nim promlouvá a upozorňuje na důležité věci. Klientky se postupně učily svému tělu důvěřovat a naslouchat. Co vám tělo říká? Že už nemůže, abych zpomalila. Že mě partner tlačí do něčeho, co nechci, nechávám se manipulovat a tím si ubližuji. Že cítím stejnou bolest, jako když nás opustil otec a já myslela, že už jsem na to zapomněla. Často žijeme v něčem, na co jsme si zvykli a považujeme to za normu. Naše tělo, které sčítá rány, je důležitým rádcem a nástrojem k tomu, abychom se osvobodili. Až ucítíš v těle nepříjemný stav, zeptej se, co ti říká. Přilož dlaň a řekni Děkuji.

DOSNÍT SEN  Jedním ze způsobů jak se sny pracovat, je dokončení snu pomocí imaginace. Díky této možnosti můžeme pro sebe objevit východisko ze situace, kterou v životě procházíme a sen na ni ukazuje. Klientce se zdál sen, že odchází od partnera, ale cesta ji zavedla do domu jeho rodičů, kteří ji obvinili, že mu ublížila. Klientka byla schopná oponovat, že partnerovo chování ubližovalo jí. V této části snu byl patrný klientčin vývoj, kdy se postavila sama za sebe. Dále však ve snu uvízla v domě jeho rodičů, kde si řekla: odtud se musím dostat a zároveň cítila, že jí přítelova matka hlídá a že ji zabije, pokud bude chtít utéct. Tím sen končil. Požádala jsem klientku, aby zavřela oči, vrátila se znova do snu do domu přítelovo rodičů a pokusila se sen dokončit, tj aby našla způsob jak z domu bezpečně odejít. Po několika pokusech se jí to podařilo. Když z domu vyšla na cestu do neznáma, cítila radost. Dokončení, které našla její vnitřní moudrost, ukázalo klientce jak se dále chovat v reálném životě tak, aby dokázala opustit nefunkční vztah. Zároveň ji spojilo s radostí, kterou cítila na své budoucí cestě. Tuto metodu lze praktikovat bez terapeuta. Spoj se se svojí vnitřní moudrostí a dosni si svůj sen.

PŘETĚŽUJI VZTAH NEBO VZTAH TVOŘÍM? Naše životy jsou ovlivněny událostmi, které měly silný emoční náboj a tak narušily náš pocit bezpečí a důvěry. To se promítá i do partnerských vztahů, kdy očekáváme, že se partner postará o naše potřeby. V tu chvíli jsme v dětské pozici, přetěžujeme vztah a důsledkem je, že partnera toto přetížení vzdaluje. Jsme schopni žít v iluzi, že mrtvý vztah je láskou a čekat, že druhý jednoho dne tomu…nám… porozumí. Pro druhého může být těžké opustit toto bolavé dítě (tak jako kdysi maminku či tatínka, pokud dotyčný jednomu z rodičů suploval chybějícího partnera potažmo rodiče) a tak i on zůstává v mrtvém vztahu, přestože tím způsobuje další bolest. Dospět a převzít zodpovědnost , porozumět své bolesti , vnímat své potřeby a postarat se o jejich naplnění, osvobodit sebe i druhého od dětských očekávání, to je předpokladem pro zralé partnerství.

HODNÁ HOLKA HODNÝ KLUK Hodný hodná je zakletí, které slouží k tomu, jak si získat lásku jednoho z rodičů tím, že plní očekávání tohoto rodiče a později i širšího okolí. Zakleti spočívá v tom, že je svět rozdělen na dobrý a zlý. Hodnoceno, odsouzeno a vyloučeno je to, co rodič považoval za špatné. Dite naplňuje očekávání rodiče a cítí se zlé, pokud se jeho pocity či chování s ideálem neslučují. Jedna klientka slýchala: buď hodná, jinak maminka zemře… Co tvoří hodná holka hodný kluk: - odmítají agresi a tím ji vytváří, okolí většinou nevědomě to, co dotyčný popírá, produkuje - obětují se a tak se stávají obětí - zneužívají sami sebe tím, že jsou k dispozici očekáváním druhých a jsou tak okolím zneužíváni - nežijí svůj život, do vztahu nepřináší sebe a nemužou tedy ve vztazích dostat to, po čem touží, opravdovost a bezpodmínečné přijetí - v přítomnosti hodné holky hodného kluka jsou druzí, kteří si dovolí mít to jinak, ti zlí a sobečtí, které buďto hodnotí nebo omlouvá, jde o povýšený postoj - převládá morálka nad láskou, hodná holka hodný kluk nejsou ochotni převzít zodpovědnost, když vztah vyžaduje použití energie agrese, říct ne, nastavit hranice Kletba je narušena v okamžiku, kdy dotyčný začne pociťovat vztek na tuto roli, cítí se vyčerpaný a hurááá přestává ho bavit být hodným, začíná vnímat, že to co se mu děje, tvoří on a přebírá za to odpovědnost. Kletba ztrácí svoji moc ve chvíli, kdy mizí pojmy dobrý a zlý, takže není potřeba nic vyloučit ze života, všechno má své místo. Jak často jsi slyšel/a buď hodný/a? Pořad tě to ještě baví?    

SPRAVEDLNOST Existuje lidská logika a božská logika. Viděno očima lidské logiky, se mnoho situací zdá nespravedlivých, většinou jde o povrchní vnímání světa, který je dělen na černý a bílý. Božské logice lze porozumět, když jsme připraveni jít pod povrch a rozkrývat dynamiku, která působí. A také když jsme ochotni učit se a milovat to, co přichází, namísto toho, co jsme si přáli. Např. pohledem lidské logiky se mnohým bude jevit jako nespravedlivé, že hodná obětavá žena má muže tyrana. Pohledem božské logiky lze rozkrýt jaká dynamika a v tomto smyslu i rovnováha v páru působí. Jde o téma stínu, zrcadla a projekce. V této logice žena není anděl a muž ďábel, ale žena je spolutvůrcem této dynamiky. Včera zemřela paní Šafránková a lidé psali: to je nespravedlivé. Oproti tomu se v konstelacích používá věta: byl to jeho/její čas. Při své práci s umírajícími mi tato věta, stejně tak jako věta: smrt není opakem života, pomáhají přijímat smrt v různých podobách. Není to jen útěcha, je to pokora a hluboké porozumění tomu, že všechno má své místo, život i smrt, světlo a stín, to lehké i to těžké.  

NEPŘÍTEL Ne-přítel, je přítel, kterému říkám Ne. Je mým zrcadlem, ve kterém vidím vše, co u sebe odmítám. Říkám-li Ne, říkám Ne sobě samému. Ne-příteli Děkuji, že jsi nositelem mého stínu. Ne-příteli Děkuji, že jsi nositelem mého. Ne-příteli Děkuji, že jsi nositelem. Ne-příteli Děkuji, že jsi. Ne-příteli Děkuji.        

SPRAVEDLNOST Existuje lidská logika a božská logika. Viděno očima lidské logiky, se mnoho situací zdá nespravedlivých, většinou jde o povrchní vnímání světa, který je dělen na černý a bílý. Božské logice lze porozumět, když jsme připraveni jít pod povrch a rozkrývat dynamiku, která působí. A také když jsme ochotni učit se a milovat to, co přichází, namísto toho, co jsme si přáli. Např. pohledem lidské logiky se mnohým bude jevit jako nespravedlivé, že hodná obětavá žena má muže tyrana. Pohledem božské logiky lze rozkrýt jaká dynamika a v tomto smyslu i rovnováha v páru působí. Jde o téma stínu, zrcadla a projekce. V této logice žena není anděl a muž ďábel, ale žena je spolutvůrcem této dynamiky. Včera zemřela paní Šafránková a lidé psali: to je nespravedlivé. Oproti tomu se v konstelacích používá věta: byl to jeho/její čas. Při své práci s umírajícími mi tato věta, stejně tak jako věta: smrt není opakem života, pomáhají přijímat smrt v různých podobách. Není to jen útěcha, je to pokora a hluboké porozumění tomu, že všechno má své místo, život i smrt, světlo a stín, to lehké i to těžké.  

ROZLOUČENÍ Dnes jsem měla možnost stát v konstelaci za mrtvého tatínka mé kamarádky, který zemřel v době covidu, kdy nebylo možné rozloučení. Bylo pro mě jako pro osobu, která doprovází umírající a jejich blízké darem, moci si prožít jaké důsledky přináší živým i mrtvému rozloučení. Bez rozloučení jsem v roli otce měla ztuhlé tělo, zavřené oči a mí živí blízcí mě obtěžovali. Když proběhlo rozloučení mohl/a jsem otevřít oči, otočit se na své blízké a být tu dál s láskou. Děkuji za roli.      

ROLE mezi rodiči a dětmi Často se setkávám s dospělými klienty, kteří se cítí zodpovědní za pocity svých rodičů a tím docházi k záměně roli. Rodič se stává dítětem a dítě rodičem. To se stává komplikací i ve chvílích, kdy dítě či rodič umírají. Rodič, ať byl jakýkoliv, nalezne klid jen když se dítě postará o své pocity. Pokud rodič prosí o odpuštění, klade na dítě nárok a pokud dítě odpouští rodiči, staví se nad něj a ošetřuje jeho pocity na místo svých. Rodič muže projevit lítost za to co se nepovedlo a nést následky. Dítě muže poděkovat za to co dostalo a postarat se o to, co rodič nebyl schopen dat. Klid přináší, když dítě zůstane dítětem a rodič rodičem.  

KONFLIKT  Klientka potřebovala řešit pracovní konflikt s kolegyní, po které přebírala projekt a přišlo jí, že se kolegyně chová povýšeně a zbytečně převzetí komplikuje. Pracovaly jsme s metodou, která umožňuje podívat se na konflikt ze 4 různých pozic. Při této metodě klient prochází pozicemi opakovaně, až dojde k porozumění, ukáže se pohyb, který přináší rovnováhu. V případě této klientky nerovnováha souvisela s potřebou uznání, která je jedním z řádů, o který je v kolektivech třeba dbát. Tímto řádem je uznání toho, kdo projekt vytvořil a vedl a až pak se může novému pracovníkovi na převzaté pozici dařit. Poté, co klientka uznala práci své kolegyně, nastalo zklidnění a rovnováha v systému. Stačila jedna věta, která konflikt rozpustila.  

TATÍNKOVA HOLČIČKA Tatínkova holčička ztratila svůj život. Má u otce výlučnou pozici, ve skutečnosti jediné, čeho se jí dostává, je tato pozice, kdy ona je zde pro otce, naplňuje jeho očekávání ve smyslu být nej ve věcech, které otec uznává. Tatínkova holčička stojí na pozici partnerky, myslí si, že je pro otce lepší partnerkou než matka. Matkou pohrdá, že neobstála ve své roli. Pohrdá ženami, které jsou nositelkami vlastností, kterými pohrdá otec a tyto vlastnosti odmítá i sama u sebe. Nerozpoznává, že zatímco ona je tu pro otce, on pro ni jen zdánlivě a tak nemá ani otce ani matku. Žádný muž pro ni není dost dobrý, ve srovnání s otcem, který je pro ni ideálem partnera, proto se jí vztahy nedaří. Uzdravení spočívá v tom, že si dovolí vnímat otce reálně, opustí ideál a přiblíží se matce, kterou doposud odmítala.  

TRUCHLENÍ Truchlení je posvátný čas. Duše bolí a tak je možné ji začít vnímat, vejít s ní do kontaktu. Truchlení je prostorem pro nový příběh, ve kterém ten starý má své místo. Truchlení je příležitostí pro setkání se se svojí duší, s mrtvým, s živými, jinak než doposud. Truchlení je paradoxem, kdy v uvědomění si vlastní smrtelnosti, přestáváme se bát smrti. Truchlení je darem, od kterého se snažíme utéct, protože se stále ještě domníváme, že bolest do života nepatří a že je nepřítelem, namísto učitelem. Truchlení je jako ponor na dno moře. Padáš do tmavé hlubiny, abys cestou objevil podmořský svět, který je barevný. A nebo jako cesta do hor, kde se strmé kopce, strach a úzkost střídají s údolími klidu. Na vrcholu se člověk cítí obdarován, spojen s vlastní silou a v jednotě se Zdrojem.

ÚSMĚVY SMUTNÝCH (mužů)  Na skupinu docházel starší muž, který měl stále “nasazený” úsměv. Tomu odpovídalo i jeho vyjadřování - nevážné. Požádala jsem ho, aby zkusil být jednou přítomný bez úsměvu. Když odložil používaný úsměv, jeho výraz se proměnil v hluboký smutek. Na skupině v tu chvíli seděl jiný člověk, pro většinu z nás bližší . Někdy schováváme smutek za úsměv, strach za vztek, nejistotu za aroganci, stud za netečnost. Nejsme pravdiví k sobě ani k druhým a tak vytváříme další utrpení. Namísto blízkosti tvoříme oddělenost. Propadáme se do sebelítosti, která tak často provází alkoholiky a nevidíme v tu chvíli druhé. Potvrzujeme si, že svět je zlý a máme ospravedlnění sáhnout po další láhvi, čokoládě, droze v různých podobách. Být pravdivý chce odvahu odložit úsměv, vztek, aroganci, netečnost a dovolit si plně prožít smutek, strach,nejistotu, stud. Na této cestě nemůžeš být osamocen, protože se sám sobě stáváš nejlepším přítelem.    

PŘECHODOVÝ OBJEKT  Přechodové období je čas, kdy zdoláváme nějakou překážku, výzvu, přerod. Je to náročný úsek, který vyžaduje určité dovednosti, podporu či znalosti a pokud je nemáme k dispozici,můžeme být zaplaveni strachem, nejistotou a úzkostí. Přechodový objekt slouží jako pevný bod, do kterého můžeme umístit vlastnosti a schopnosti, které potřebujeme, abychom tímto obdobím prošli, někdy doslova toto období přežili. Posloužit může určitý kámen , který je přímo spojen s těmito vlastnostmi a nebo jiný předmět, který nám to, co potřebujeme symbolizuje. Pro děti to často bývá plyšák, kterého s sebou všude tahají. Předmět pak je možné nosit u sebe a hmatem se spojovat s energií toho, co jsme do něj vložili. Léto je ideální čas najít si takový předmět v přírodě.    

VELKÝ OTEC bezvýznamný syn Tato konstelace vychází z nastavení otce, který svoji mužskou energii používá agresivním způsobem v podobě ponižování, kritizování a trestů. Vytváří atmosféru strachu, je rodinným zákonem a má neomezenou moc. Synovi pocity jsou strach, stud a vina. Úkolem syna v této konstelaci není být pro otce dobrým synem a dosáhnout jeho požehnání, neboť sama podstata této konstelace je o tom, že ať syn udělá cokoliv, je to vždy v očích otce nedostatečné. Snažení se je jen cestou k dalšímu zklamání. Úkolem syna je sám sobě udělit právo na existenci, dát význam svému životu bez otcova požehnání.    

OBRAZY Očima dětských traumat nosíme v sobě obrazy o naší rodině, o sobě, o světě. Tyto obrazy nás udržují v kruzích, zranění se opakují, jsme zacykleni. Konstelace rodinných systémů jsou jedním z prostředků, kdy díky této metodě vznikne v srdci klienta nový léčivý obraz, který působí zpět do rodiny a života klienta a který umožňuje žít nový příběh. Díky za další výcvikový blok u mistr Bhagat, Shangrila centrum. Díky za skvělou partu lidí. Díky za to být svědkem toho, jak se bolest mění na radost a lásku. Každý jsme si přinesl svůj příběh a svoji bolest a každý si odnášíme nový obraz a vděčnost.    

PŘESVĚDČENÍ Je převzatý názor, který se zrodil ve chvílích, kdy jsme uvěřili tomu, kdo nad námi měl moc. Přesvědčení mohou být rodová, působí jako zkušenost předchozích generací. Tak například jedna klientka se i po dvaceti letech obviňovala za své dvouleté období, kdy v nácti letech utekla z domova a pak strávila nějaký čas ve výchovném ústavu. Přestože se znovu zařadila do běžného života, a přestože je to již dlouhá doba, pocit viny ji bránil v navazování vztahů, nikoho k sobě nepustila. Když vyprávěla svůj příběh, bylo patrné, že pocit viny vznikl dávno předním, když byla dítě. Období “kdy zlobila” dávalo její mysli odpověď, jak pocitu viny porozumět, ale zároveň její vinu posilovalo. Osvobozování se od přesvědčení jsem vina, jsem špatná, začalo v okamžiku, kdy jsem ji nabídla, že v celém jejím životě, kde převládá pasivita, mi toto období přijde jako jediné, kde se o něco pokusila a že se na toto období může podívat jako na první pokus o úzdravu. Tento okamžik ji umožnil nový pohled na svůj dosavadní scénář a nastartoval touhu se postavit za sebe a odložit vinu. Odkrýt přesvědčení můžeme i přes své tělo. Zaměřte se na místo v těle, kde cítíme tlak, nepohodu, nepříjemný pocit a zeptejte se: jaké přesvědčení se zde skrývá?

PŘEPIS Přepis limbickeho otisku je další metou, jak lze léčit trauma. Limbický otisk je uložení emočně nabitých událostí, které mají vliv na naše vztahování se ke světu. Základním nástrojem přepisu je představivost, odvaha dovolit si tvořit, odvaha spojit se se svými potřebami. Terapeut provází klienta v meditaci novou vnitřní zkušeností, nabízí novou možnost prožít své početí, spočívání v děloze, narození do láskyplného prostředí s ideálními rodiči, kojení u matčina prsu, oslavu narozenin, dospívání i první lásku. Klient tvoří nový obraz tak, jak to cítí, jak to potřebuje, jak to chce. Cílem není vytvořit si ideální svět, ale dosytit své potřeby a z této pozice integrovat traumatické zkušenosti. A jakou událost byste si vy rádi přepsali?

MILENKA Imaginace je další terapeutickou metodou, kdy terapeut jako průvodce vede klienta k setkání se se svým vnitřním světem, s vnitřní moudrostí. Tak se lze setkat se silovým zvířetem, vnitřní milenkou, vnitřním dítětem, moudrým starcem, animou či animem. Je možné vejít v dialog s těmito částmi, získat od nich cenné informace, rady, dary i směr dalšího učení. Například vnitřní milenka jedné klientky ukázala, že k ní žena zatím nemá přístup a že se ji dá poznat, pokud se o ni začne zajímat. V tu chvíli, kdy klientka projevila zájem, dala jí milenka poznat energii, která ženě chybí v kontaktu s muži . Klientka vnímala, že její vnitřní milenka je ženou, která je dobývána. Tato energie byla u klientky zablokovaná, byla naučená být pro otce kámoš. Díky setkání s vnitřní milenkou se začalo probouzet její ženství, doposud byla více v mužské energii. Na závěr dostala od této své části darem květinu. Imaginace je tvořivý proces, který umožňuje objevit naši vnitřní krásu a moudrost.    

CELISTVOST S egem nelze bojovat, ego je třeba rozpouštět. Ego se rozpouští tím, že přijímám sebe samu/samého ve všech podobách a toto přijímání mi umožňuje mít odvahu všechny své podoby vidět. Oddělené části, které jsem odmítl/a se tak znovu integrují a tvoří celek. To je celistvost. A taky láska.    

TAJEMSTVÍ Je tajemství, které je mystériem, pokorným stavem před věcmi, jež nelze obsáhnout rozumem. A pak je tajemství ve smyslu utajení pravdy. Jde o rodinná tabu, která ač nevyřčená působí a hlásí se na světlo v podobě nepříjemných symptomů. To, že zemřel někdo velmi mladý, že dítě má jiného otce, než v rodném listě, že babička měla první lásku a tam zůstalo její srdce, nebo že strýc byl homosexuál a tak byl vyloučen z rodiny jakoby neexistoval. Hlava to neví, ale duše rodiny to ví a touží po vyrovnání. Tajemství jako mystérium je třeba přijmout. Tajemství ve smyslu utajení, je potřeba přinést na světlo s důvěrou, že vše, co je pravdivé, je v pořádku a má své místo. Takto zjevené tajemství přináší na chvíli rozruch, ale nakonec úlevu a zdraví.    

POHŘEB nebo OSLAVA? Pohřeb je slovo, které máme spojené s negativním truchlením a proto od pozůstalých slýchám: “už abychom to měli za sebou” a nebo “my ho dělat nebudeme”. Koná se týden po úmrtí a stává se většinou společenskou povinností. Rozloučení může proběhnout kdykoliv a může být OSLAVOU ŽIVOTA toho, kdo odešel. A jak může taková oslava vypadat? Rozloučení je možné udělat na místě, které měl náš blízký rád. Hory, řeka, zahrada… Parte barevné, doplněné fotografií či básní, pojaté jako pozvánka na tuto slavnost. Řeč formou osobního vzpomínání rodiny a přátel, namísto neosobního projevu zaměstnance pohřební služby. Hudba, kterou máme spojenou s životem zemřelého, doplní tento okamžik, stejně tak jako dress code, který opravdu nemusí být černý a přesto zachová důstojnost. Květiny mají svoji symboliku a tak mohou podtrhnout význam toho, co chceme sdělit. Oslavu lze zakončit rituálem, který nám pomůže uctít a propustit. Zapálení svíček, zasazení stromu, napsání vzkazů, které jsme nestihli blízkému říci. Naši rodinu čeká příští měsíc rozloučení s tetou, která zemřela v zimě. S odstupem času můžeme rozloučení, uctění a vzpomínání uskutečnit v duchu oslavy jejího života, na kterou jsme natěšeni a kterou jsme si ušili na míru A jaké zkušenosti a nápady máte vy?    

TROJÚHELNÍK Milostný trojúhelník, v naší společnosti nazývaný nevěra, léčí všechny zúčastněné. Často zde působí dynamika rodič dítě, kdy jeden z partnerů je v dětské pozici a je s ním jako s dítětem zacházeno. Dále zde působí například nerovnováha v dávání a přijímání mezi partnery, první láska, u které zůstalo srdce jednoho z partnerů a nebo zapletení z původní rodiny. Milenka či milenec v trojúhelníku zase mohou být v zajetí strachu z blízkosti nebo strachu ze závazku a tak se ocitají v trojúhelníkových vztazích, které jsou pro ně v tomto smyslu bezpečné. Trojúhelník tedy nevzniká jen tak, každý kdo se v něm ocitl má své téma, které se touto situací otevírá a stává se příležitostí něco pochopit, změnit, vyléčit.    

DOPIS Z NEBE Při své práci v Hospici svatého Lazara si občas vytvářím nástroje, které mohou pomoci provést umírající odcházením a pozůstalé truchlením. Jedním z nástrojů je DOPIS Z NEBE. Můj milý, moje dráha, vidím tě jak pláčeš, jak bojuješ, jak se směješ, jak tvoříš. Vidím tě a zůstávám v klidu ať se děje cokoliv, protože už vím, že vše je láska. Už netoužím, netrpím, nezávidím, vždyť sám jsem vším. Ještě se trápíš, že něco mělo být jinak? Že ses měl/a víc snažit, něco neudělat nebo naopak udělat? Vyslovit? Není co odpouštět, vše je tak, jak má být a co bylo, mělo se stát. Děkuji ti. A pak je tu tvůj strach ze smrti. Smrt není zlá a umřít není strašné. Bláhový/á jen se vrátíš odkud jsi přišel, požehnaný do požehnání, láska do lásky. Až přijde smrt usmívej se, roztáhni křídla a vzlétni, proměň se v kapku a staň se řekou, buď listem a nech se nést větrem, tmou co promění se ve světlo když svítá. Ale teď ještě chvíli žij. A jaký vzkaz z nebe byste potřebovali, chtěli dostat vy?      

POKLAD Zakletí je životní scénář, vycházející z přesvědčení naší původní rodiny. Tak se ocitáme v roli oběti, viníka, Popelky nebo zachránce. V tomto scénáři jsme nesvobodní, neboť není naši pravou podstatou. Může se ale stát cestou ke svobodě, k sobě samému, pokud ho rozpoznáme. Cesta opouštění rolí je cestou ke své pravé podstatě. Pohádky nevypráví o nalezení romantické lásky, ale právě o cestě k sobě, kdy princ a princezna jsou animus a anima, naše dvě vnitřní části, jejichž úzdrava je zakončena symbolem svatby prince a princezny. V každém scénáři je ukrytý poklad.

VÝSADNÍ POZICE Další zakletí, které spočívá v tom, že se dítě ocitlo ve vztahu s jedním z rodičů, kde má výsadní pozici. Vytváří tak koalici a tím vylučuje druhého rodiče. Tato pozice je past, dítě má výlučné postavení za to, že je rodiči k dispozici, naplňuje jeho potřeby a očekávání, což nerozpoznává. Jde o zneužití dítěte, které tuto past prohlédne většinou ve chvíli, kdy milovaný rodič odejde od rodiny k jinému partnerovi. A nebo ve chvíli, kdy se mu tato dynamika opakuje v partnerských vztazich. Provází ho pocit zrady a opuštění. Zároveň je to moment, kdy si může srovnat vztah s rodičem, kterého v rámci koalice vyloučil, přiblížit se mu, porozumět. Moment, kdy se může osvobodit od plnění očekávání druhých lidí pro svůj život.    

TRAUMA JAKO ZDROJ  Pokud terapeut s klientem začne zpracovávat trauma, je potřeba jít krok za krokem a zároveň vytvářet bezpečný prostor. Jedním z přístupů jak pracovat s Traumatem je navázání kontaktu s traumatizovanou částí, avšak v přítomnosti dalších částí tak, aby vznikl podporující obraz. Příklady kontaktu s traumatizovanou části: 1. Když klientka začala navazovat kontakt s traumatizovanou částí, viděla ustrašenou holčičku za záclonou. Doporučila jsem jí, ať si sedne, aby ta malá neměla strach z té velké a ať se na ni jen dívá. Po chvíli holčička odhrnula záclonu a přiblížila se. Klientka měla možnost ji říct pár slov, po kterých ta malá povyrostla a zklidnila se. Traumatizovaná část tak poskytla informaci, že potřebuje pozornost a bezpečí. 2. Traumatizovaná část klientky cítila vztek, který si klientka nedovolí v životě projevit a tak ji chybí energie. Tato část klientce přinesla informaci, že potřebuje vztek vyjádřit, na dotaz jak, začala její část boxovat. Když klientka stála v přežívající části, vybavilo se jí, že má doma červenou blúzu, kterou vždy když si ji chce vzít, tak ji odloží s pocitem, že to je moc... Červená barva jako symbol vzteku krásně potvrdila toto téma a tak si klientka našla další způsob, jak se s energií vzteku spojovat krok za krokem. 3. Klientce, se kterou jsme procházely čtyřmi částmi nezbytnými pro práci s Traumatem, se ukázalo téma strachu z mužů. V okamžiku kdy stála na traumatizované části ji zazvonil telefon a volal ji dávno zapomenutý kamarád, se kterým se kdysi cítila ohrožená. Náhoda? Za mě synchronicita, kterou opakovaně zažívám díky této práci. Když se stane z traumatu ZDROJ, obdrží člověk DAR.

SNY jak porozumět významu snů z pohledu psychoanalýzy, 3 příklady z praxe: KABELKA Klientka měla sen, že odložila na lavičce kabelku, která se ztratila. Co pro vás znamená kabelka? Osobní věci, identita. Sen potvrdil, že klientka ztrácí svoji identitu v partnerském vztahu. Upřednostňuje pocity partnera. Klientka zvažuje rozchod, vypráví, jak se k ní partner nechová hezky. Upozorňuji, že kabelku odložila ve snu ona. Rozchod není řešením, pokud se nenaučíme ve vztahu zůstat u sebe a svých pocitů, namísto upřednostňování pocitů partnera. “ Bezohledný” partner nás učí zohlednit sebe. LOĎ  Jsou sny, které zrcadlí téma klienta, viz. předchozí příspěvek a pak sny, které odraží klientův vývoj: S klientkou jsme pracovaly na vztazích v rodině. Během terapie se jí zdál sen, který ukázal na to, jak se klientka posouvá v nabývání vlastní síly. Jsme s rodinou na ostrově a máme se vracet domů. Vim, ze loď ztroskotá a tak se rozhodnu zůstat. Když ostatní odpluli, zjišťuji, že to na ostrově není tak hrozné, jak jsem si myslela. Volá mi máma, že prý kdyby věděla, že jsem tam zůstala, zůstala by se mnou. 1. Klientka je již více sama za sebe, osamostatˇnuje se od původní rodiny, zůstává na ostrově. 2. Klientka se již stará o své bezpečí namísto záchrany svých blízkých. 3. Zjišťuje, ze její strach z osamostatnění byl větší, než odpovídá skutečnosti. 4. Klientka se více sblížila s matkou, jejich vztah se proměňuje, to se objevilo v závěru snu - telefonát matky z lodi. VÝCHODISKO A jsou sny, které namísto problému či vývoje ukazují řešení. Do třetice příklad analytického přístupu práce se sny: Klientce, která řeší svoji submisivni roli ve vztahu se zdál tento sen: Jsme s přítelem mezi lidmi a on laškuje se ženami. Říkám, že je mi to nepříjemné a odcházím. V tom se na mě otočí slečna, se kterou i v reálném životě mám problém a říká: já ti rozumim. Ptám se klientky, čím ve snu způsobila, že se ze sokyně stal spojenec? Tím, že se o sebe postarala, vyjádřila své pocity a odešla ze situace, ve které ji nebylo dobře. V reálném životě doposud dělala, ze ji laškování přítele nevadi, zůstávala a trpěla. Sen ukázal, co klientka potřebuje změnit ve svém chování, aby se cítila dobře. Tím se může změnit i chování jejího partnera k ní.    

KŘIVDA  Klientka sdílela na sezení pocit křivdy, kdy její maminka, která již zemřela, celoživotně upřednostňovala starší sestru. Otec sestry opustil rodinu, pak se narodila klientka, jejíž otec starší sestru adoptoval. O tom se nikdy nesmělo mluvit. Mapovaly jsme příběh maminky: maminka byla jako miminko odložena svou matkou a vyrůstala u adoptivnich rodičů. O tom se rovněž nesmělo mluvit. Nabídla jsem klientce ať se zkusí na maminku podívat jako na odložené dítě a chytit pocity, které takové dítě má: opuštění a přesvědčeni: nejsem dost dobrá, když mě matka odložila. Díky tomu se klientce rozkryla dynamika toho, co působilo v ženské linii jejich rodiny. Maminka se pod vlivem tohoto přesvědčeni snažila být vždy dokonalá, protože to považovala za jediný způsob jak získat lásku. To požadovala i po své mladší dceři, dokonalost. U starší dcery působil pocit opuštění, který prožila matka jako dítě a který promítla do starší dcery, jejíž otec odešel. Kompezovala tak na dceři to, co chybělo jí, ošetřovala tak svůj dětský pocit a zároveň ji chránila před pravdou, protože pravdu, že byla opuštěna matkou sama nikdy nepřijala. Dvě dcery zhmotnily její dvě části, trauma a jeho ochranu, pocit opuštění a perfekcionismus jako způsob, jak získat hodnotu. Když dcera porozuměla této dynamice, ulevilo se ji. Pochopila, ze chování matky nemělo nic společného s její hodnotou, ale s křivkou, která v životě matky působila.  

DĚTI A SMRT  Doprovázení dětí, kterým někdo umírá či zemřel, jsou součástí práce v hospici. 1. Holčička, které umírala maminka, přišla s babičkou. Než jsme šly za maminkou do pokoje, popsala jsem ji jak to tam vypadá, jak vypadá maminka a mluvily jsme o tom, co ona ví o maminky nemoci. Když jsme přišly do pokoje, nabídla jsem, že může mamince říct to, co by jí řekla, kdyby maminka odjížděla na dalekou cestu. " Mami, ať se ti tam líbí." 2. Chlapce, kterému umírala babička, která pro něj byla pečující osobou, jsem nechala nakreslit obrázek, který nám pomohl porozumět, co chlapec prožívá. Na obrázku byl příběh dítěte, které dal dospělák na strom a odešel. Dítě nedokázalo seskočit, vylezlo výš a zavolalo: pomooooc. Dospělák se vrátil, přistavil žebřík a řekl: už to nedělej. Ptala jsem se chlapce, co by on potřeboval od dospěláka namísto věty: už to nedělej? "Potřebuji, aby jsi už neodcházel." Díky tomu jsme mohli mluvit o strachu z opuštění, o osobách v jeho životě, na které se nyní může obracet, i o schopnosti říct si o pomoc. 3. S dítětem, kterému umíral blízký člověk, jsme pomocí pastelek pojmenovávali pocity, které nyní má a přiřazovali jim barvy. Hnědou chlapec spojil s obavami. Čeho se obáváš? "Že už to nikdy nebude jako dřív." Žlutá pak poskytla povídání o jistotách, které zůstanou a o tom co mu přináší radost bez ohledu na blízkost druhého člověka. Děti vědí, jsou intuitivní a rozumí... Nepodceňuj je, nezachráňuj je, jen vytvoř prostor klidu a bezpečí pro jejich otázky a pocity.